Sana 818 odšťavovač s násypkou – Zkušenost mistrů lektvarníků

V síni Cechu lektvarníků zasedli tři ctihodní mistři za dubový stůl,

na němž se třpytila sklenice čerstvě lisované šťávy. Slunce se opíralo do vitráží, a zpod stropu visely svazky sušených bylin, co šeptaly vůni léta.

Mistr Ambrož Šťávomil, věčně rozesmátý, se ujal slova:
„Aj, bratří a sestro, pohlédněte na tento podivuhodný stroj, jenž před námi stojí. Jmenuje se Sana 818, ač zní to jak zaklínadlo, není v tom nižádné kouzlo, leč ryzí umění lidských rukou. Vidíte tu násypku? Jest to jak studna bezedná, kam jablka i mrkve vhazovati lze celé, aniž by nůž či sekyra předcházely. Samo si to krájí, samo se to souká dolů, a člověk mezitím můžeť si kopyta natáhnouti či hvozd přehlížeti. Handsfree tomu říkají — já však pravím: ‘ruce volné k jiným radovánkám!’“

Na to Profesorka Lusinda Bylinná, laskavá a moudrá, přitakala:
„Pravdu díš, Ambroži. A není to jen o pohodlí, leč i o zdraví, které se v každém doušku skrývá. Vezměte třeba mrkev – tať jest plná vitamínu A, jenž oči bystří a pleť hladí. Anebo řapíkatý celer – v něm draslík dříme, krev čistí a tlak mírní. Hrozny, co v této sklenici plavou, nesou do těla resveratrol, jenž srdci zpívá píseň dlouhého života. A tu všecko Sana 818 vydobude tak jemně, že žádná živina nepřijde v niveč. Nízké otáčky, pouze padesát za minutu, zajistí, že šťáva se nezahřeje, nezkysne, leč zůstane čerstvá jako jitřní rosa.“

„Heh,“ zabručel Mistr Řemdih Hojivý, jehož tvář bývá přísná jak zima sama. „Slyšte, každý plod, co do lisu vložíte, má dvě tváře. V jablku sladkost, v pecce jed. V řepě krev života, v přezrálé hniloba. Avšak tento přístroj — a toť uznávám i já, jenž k nadšení zřídkakdy sahá — umí oddělit dobré od špatného, jako by snad moudrost sám v sobě choval. Co je vláknina těžká, to do nádoby odpadní padne; co je esence živá, to do sklenice proudem proudí. Zde nečaruje čaroděj, leč moudrý stroj. Ať mne hrom třískne, jestli se mýlím!“

Ambrož se rozesmál a třískl do stolu tak, až sklenice poskočily:
„Ej, Řemdihu, tvá slova zní jako hrom z hor, leč pravdivá jsou. A povězme též čtenáři, že Sana 818 jest kompaktní, lehká, nezabírá na lince víc než hmoždíř s bylinami. I do malé komůrky kuchyňské se vejde. A v ceně, inu, je to přístroj nejdostupnější z rodu Sana — a přesto zdatný jako jeho bratři větší. Pravím vám: kdo nechce utrácet zlato do posledního groše, a přec touží po šťávě ryzí, nechť volí právě tuto krásku.“

Lusinda se usmála a dodala:
„Ať nezapomeneme: doživotní servis jest přislíben. Kdyby snad součástka časem povolila, mistr kovář z továrny ji obnoví, a člověk platí toliko díl sám, nikoli práci. Toť věrnost a jistota, jaké se v dnešním světě málokde vidí.“

Řemdih se naklonil blíž a hlas ztišil:
„A já dodám varování, nebť kdo kupuje laciný přístroj z tržiště beze jména, sklízí žal, nikoli šťávu. Sana jest jiná. Tu si člověk pořídí a s ní i klid v duši, že když přijde ráno mdlé, jediný pohár jablečného nápoje mu rozžehne den. I nemoc slabá se může odplížit, když tělo dostane, čeho mu scházelo.“

A tak se jejich hlasy spojily v chválu přístroje, jenž nestojí na kouzlech, ale na rozumu a umění lidských rukou.

Po chvíli mlčení, kdy se z číší ozývalo jen tiché cinkání a šumělo proudící zlato jablečné, opět se ujal slova Ambrož Šťávomil.
„Nuže, nechť čtenář ví, že tento stroj jest tichý jak kocour na lovu. Nesviští, nerachotí, neřve, jak to činívají stroje trhové. Ba naopak – jen tiše ševelí, a člověk může při odšťavování hovořit, zpívati či vnoučeti pohádku čítat. A není třeba státi nad ním s očima doširoka – on sám si sousto bere, jako by měl duši poslušnou. Ruce jsou volny, a já říkám: toť svoboda, jakou ani kouzelníci neznali!“

Lusinda Bylinná se naklonila k nádobě plné zelené šťávy a její oči se rozzářily.
„Hle, totoť šťáva z řapíkatého celeru. V ní sídlí vitamín K, jenž krevní cesty chrání a kosti posiluje. Zde listy špenátu, bohaté na železo a kyselinu listovou – bez nich srdce i mysl chřadnou. A když Sana 818 toto vše lisuje, koná tak s něhou, že živiny neutíkají pryč, ale zůstávají v každé kapce. Pamatujte, kdo pije tuto čerstvou esenci, činí pro své tělo více než tisíc pilulek z lékárny.“

Řemdih Hojivý temně přikývl a jeho hlas zazněl jak dunění bubnu:
„Ano, Lusindo, v každé kapce číhá život i smrt. Leč zde smrt odložila svou kosu. Nebť přístroj sám odděluje kal od světla. Vláknina odpadá do jedné nádoby, čistá šťáva do druhé. Člověk pak ví, co pije – nikoli hnilobu, nýbrž čistou esenci, jež mu žíly propláchne a dech rozjasní. A pravím vám: kdo se nechce stát otrokem léků, nechť raději pije šťávu čerstvou, den co den. A v tom jest Sana 818 spojencem věrným.“

Ambrož se hlasitě zasmál a poklepal na motor přístroje:
„Aj, a snadno se to čistí! Kdo by rád po ránu drhnul zrezivělé soukolí? Nikdo! Avšak zde, opláchneš proudem vody a je hotovo. Síto kartáčkem lehce protáhneš, a přístroj je zas jako nový. Nezabere to ani pět minut – což jest méně, nežli naléti sousedovi pivo. A toť, věřte mi, argument nevyvratitelný!“

Profesorka Lusinda se zasmála též, ale hned pokračovala s vroucností:
„A pro menší domácnosti, kde se každý kousek místa na lince počítá, jest tento stroj jako stvořený. Kompaktní rozměry, lehoučký, a přece tak výkonný! Člověk nemusí mít palác, aby mohl býti zdráv. Věřte, že i ve skromné světnici může stát, a přinášeti radost celému rodu.“

„A cena?“ zaduněl Řemdih. „Nechť si čtenář všimne, že toto jest nejdostupnější kus z cechu Sana. Avšak neleká se, že by byla kvalita osekána – kdepak! Toť jako když v lese nalezneš menší stromek, a přec v něm dříme stejná míza jako v obru. A zde navíc: záruka dva roky a doživotní servis. Toť závazek, že stroj bude tvým společníkem ne léta, ale desítky let. Kdo by toho nedbal, tomu by snad rozum už vypil rezavý džbán.“

Ambrož, Lusinda i Řemdih se na sebe podívali, a pak zvedli své sklenice. Všichni tři naráz pronesli:
„Kdo chce sílu bylin, sladkost plodů i radost z každodenního života, nechť neváhá. Sana 818 jest cestou k zdraví i k pohodě. Kupte ji, ať vaše domácnost zahoří světlem, ať vaše tělo zahoří zdravím!“

A pak připili čtenáři, jenž tato slova slyšel, jako by mu předali cechovní požehnání. V sále zavládlo ticho, a v něm se ozývalo jen tiché ševelení lisu, který nepřestával konati své dílo.

Shrnutí

Kdyby se v síni starobylého Cechu lektvarníků objevil zázrak lidské ruky, pak by se jmenoval Sana 818. Tento kompaktní odšťavovač s automatickou samokrájecí násypkou se stal předmětem vášnivé disputace tří mistrů: veselého Ambrože Šťávomila, laskavé profesorky Lusindy Bylinné a přísného léčitele Řemdiha Hojivého.

Ambrož jej oslavuje pro pohodlí a radost – ruce volné, stroj sám krájí i lisuje, a člověk mezitím může žíti. Lusinda vysvětluje, že díky šetrným otáčkám a jemnému lisování zůstávají ve šťávě všechny poklady přírody – vitamíny A, C, K, železo, draslík i vláknina. A Řemdih, třebaže přísný, přiznává, že Sana 818 odděluje kal od života, dává čistou esenci zdraví a poskytuje jistotu, jakou nelze koupit na tržišti.

Mistři společně chválí tichý chod, snadné čištění, kompaktní rozměry i férovou cenu – a také záruku dvou let a doživotní servisní podporu, díky níž přístroj vydrží desítky let. Shodují se, že Sana 818 je ideální volbou pro menší domácnosti, páry i jednotlivce, kteří touží po každodenní čerstvé šťávě bez námahy a s maximálním přínosem pro zdraví.

Na závěr mistři pozvedají číše a předávají čtenáři cechovní požehnání: kdo chce sílu bylin, sladkost plodů a radost z každodenního života, ten by měl neváhat. Sana 818 není pouhý přístroj – je to spojenec na cestě k dlouhému a spokojenému životu.

Klíčová slova
Cech Mistrů Lektvarníků, mistři lektvarů, léčivé elixíry, byliny a alchymie, přírodní léčba, léčivé lektvary, mistři léčitelé, květinové esence, očistné odvary, tradiční receptury, přírodní medicína, léčivé směsi, alchymisté, bylinkářství, elixíry zdraví, léčitelství, přírodní elixíry, mistři lektvarů, fantasy léčitel, ochrana přírody magický příběh české fantasy, česká fantasy povídka, inspirováno staročeským jazykem, Sana 818