Mlýnek Sana – elektrický mlýnek na obilí (360 W) – Zkušenost mistrů lektvarníků

O síle zrn a kamene

Bylo toho večera, kdy vítr hučel nad střechami Cechu, a okenice se třásly, jako by na ně bubnovaly tisíce pšeničných klásků. V síni velké, kde dubový stůl nesl váhy, hmoždíře a měchy se zrním, shromáždili se tři mistři, aby pohovořili o zázračné novotě – mlýnku Sana, co z bukového dřeva zrozen, avšak srdcem železným a duší kamennou.

Na stole stál přístroj ladný, jeho dřevěný povrch voněl lesem, a nad ním se zlatem třpytila násypka plná obilí. Mistři se usedli, svíce rozhořeli a disputace započala.

Lusinda Bylinná o skrytém dechu polí

První povstala Profesorka Lusinda Bylinná, žena s pláštěm zeleným a věncem z lučních květin. Její hlas byl měkký, a přece nesl sílu větru nad lánem:

„Aj, bratří i sestro, pohleďte na tento stroj. Co dříve bývalo dílem těžkým, námahou ramen a hřbetu, dnes koná mlýnek na mouku s motorem tří set šedesáti wattů. Obilí, jež v sobě nese paměť slunce, padá na kameny nezničitelné a mění se v mouku čerstvou, jemnou jak hedvábí. Toť není jen prach k pečení, leč život sám.

Neb v obilí se ukrývá dar: vitamin B1 pro nervy, B3 pro sílu duše, zinek a hořčík pro klouby i kosti. A když se zrno rozdrtí v mlýně průmyslovém, vysokou teplotou a násilím, mnoho z toho ztraceno jest. Zde však, při mletí „za studena“, nepřekročí teplota hranici osmačtyřiceti stupňů. Vše, co matka příroda vložila, zůstává člověku dáno.

A není to jen pšenice či žito. Tento mlýnek si poradí s prosom, jáhly, rýží i quinoou, ba i s čočkou červenou, cizrnou a hráškem. Z každého semene vzejde mouka, která voní původem a přináší zdraví. A toť, bratří, poklad, jaký žádný kupec v pytli neprodá – nebť čerstvá mouka se nekupuje, ta se rodí přímo doma.“

Severýn Kořínkový o pevnosti kořenů a tvrdosti zrna

Slova její sotva dozněla, když vstal Profesor Severýn Kořínkový, muž urostlý, s rukama ztvrdlýma od hlíny a očima, co se vpíjely do země jako kořeny dubu. Vzal do dlaně hrst žita, stiskl ji a pravil:

„Pravdu díš, Lusindo. Ale já chci vyzdvihnout sílu, kterou tento stroj v sobě chová. Neb k čemu by byl mlýnek, kdyby jej první hrst kukuřice zardousila? Ale zde? Srdce jeho – motor 360 W – žene kameny s jistotou, jako by v něm dřímala síla statného koně. Žádný hrách, žádná čočka, ba ani tvrdá kukuřice jej nezastaví.

A co jest v těchto semenech? Železo, co krev okysličuje. Vápník, jenž kosti staví pevné jak hradby. Draslík, co srdci rytmus udává. To vše je vázáno v zrnu, a člověk by to nezískal, kdyby jej ponechal celé. Ale když se promění v mouku, v prach jemný, pak tělo přijímá a sílí.

Chci ještě podotknouti – kameny, z nichž mlýnek jest zrozen, jsou korundové, nezničitelné. A toť rozdíl mezi hračkou a nástrojem. Tento mlýnek vydrží déle než deset let – ba déle, než kolik roků sám mistr může sloužiti. Proto jej doporučuji ne jen pro radost, ale jako investici vpravdě životní.“

Vilemína Zdravomilná o radosti rodin

Pak vstala Paní Vilemína Zdravomilná, žena laskavá, jejíž oči byly jako teplé ohniště v zimní noci. Položila ruku na násypku, v níž se blyštěla pšenice, a pravila:

„Vy hovoříte o síle polí a tvrdosti semen, já však chci připomenout radost prostého člověka. Neb každý den v domě začíná chlebem, kaší či plackou. A co jest radostnějšího, než věděti, že mouka v těstě je čerstvá, bez příměsí, bez bělených jedů, co se v obchodech prodávají?

Děti, co mají žaludek citlivý, dostanou z čerstvě mleté mouky vlákninu a vitaminy, co jim pomohou růst. Starým lidem, jimž zuby už neslouží, udělá radost kaše jemná, lehce stravitelná. A hospodyně, jež nechce běhati s těžkými pytli z mlýna, si sem tam semele jen tolik, kolik právě potřebuje. Mlýnek totiž stojí v kuchyni stále připraven, nehlučný a poslušný.“

A pousmála se:
„Říkám vám, bratří – tento mlýnek na mouku není strojem chladným. On jest společníkem. Neb kdo jej doma má, ten necítí jen hluk motoru, ale slyší šepot polí, vůni léta a chléb, co se rodí každý den čerstvý.“

Společná úvaha o hodnotě

Mistři se pak na chvíli odmlčeli a jen poslouchali tiché hučení mlýnku, který právě drtil červenou čočku na jemný prach. Červánky, jež pronikaly skrze okenice, se odrážely v obláčku mouky, a celá síň vypadala, jako by ji naplnil rudý dým kouzelnický.

Severýn tiše dodal: „Není to jen kuchyňská věc, je to moc. Moc nad stravou, nad zdravím, nad nezávislostí. Kdo mele sám, není otrokem kupců.“

Lusinda přikývla: „A kdo mele čerstvě, ten čerpá sílu z přírody, nikoli z regálů.“

Vilemína se usmála: „A kdo mele doma, ten má radost každodenní – nebť co je sladší než vůně chleba, který vyšel z vlastní ruky?“

O kameni, dřevu a chlebu každodenním

Mlýnek na mouku hučel tiše, kameny v něm ševelily, jako by si vyprávěly pradávné příběhy o horách, z nichž byly vzaty. V síni Cechu panoval klid, jen zrní padalo do násypky a měnilo se v prach jemný, bílý i tmavý, podle toho, co mistr do stroje vložil.

Mistři seděli kolem, se zrakem upřeným na mlýnek Sana, a jejich slova se stávala chválou i přemítáním.

Lusinda Bylinná o kamenech nezničitelných

„Pohleďte, bratří,“ začala Lusinda Bylinná, v očích jí plály plamínky radosti, „na kameny, jež v mlýnku dřímají. Ty nejsou ze železa, co by rezavělo, ni ze dřeva, co by vlhlo. Jsou z korundu a keramiky, vypálené v peci tak žhavé, že samy v sobě nesou oheň věků. Na jejich povrchu zůstávají póry, drsné a ostré, a proto nikdy nezhladnou. Ani po letech neztratí ostrost. A tak, zatímco jiné mlýnky se opotřebí a odejdou, tento slouží dál a dál. Deset let? Pche, i dvacet let by mohl, když se o něj člověk laskavě stará.“

Pak uchopila hrst rýže a nasypala ji do násypky. Mlýnek na obilí zabručel a brzy z něho vyšla mouka bílá jako sníh. Lusinda dodala:
„Vidíte? I rýže, která se mnohému stroji vzpouzí, zde se proměnila v prach jemný. A nejen obilí, leč i amarant, čirok, quinoa – zrnka, která lidé dávno znali, ale zapomněli je užívat. V mlýnku Sana se všechna probouzejí k novému životu.“

Severýn Kořínkový o rozdílu mezi průmyslem a domovem

„Slyším tvá slova,“ pronesl Severýn Kořínkový, jeho hlas duněl jako vzdálený hrom, „a přidávám srovnání, jež lidé musí slyšet. Kdo kupuje mouku v obchodě, dostává prášek starý, zbavený klíčku, odkud proudí život. Neb v klíčku jsou oleje, enzymy, vitaminy skupiny B, a ty kazí mouku, když dlouho leží. Proto kupci mouku ‚čistí‘, ale tím ji také zabíjejí. Člověk jí bílý prach, jenž tělo nenasycuje, leč unavuje.

Ale kdo mele doma, tomu zůstává vše. Tuky, enzymy, minerály – fosfor pro mozek, zinek pro sílu mužskou, hořčík pro klid duše. V každém zrnku je poklad, a mlýnek Sana jej uvolní beze ztrát. Toť rozdíl mezi životem a přeludem.“

Pak si Severýn přejel dlaní po dřevěném obalu mlýnku a ztišil hlas:
„A navíc – je krásný. Bukové dřevo, olejem napuštěné, voní lesem. To není stroj, co hyzdí kuchyni. Toť kus přírody, kus lesa, co stojí na stole a připomíná, odkud se bere chléb náš vezdejší. A když jej postavíš doprostřed, i hosté žasnou, že taková krása může dávati mouku.“

Vilemína Zdravomilná o chlebu rodinném

Vilemína Zdravomilná zatím držela v ruce bochník chleba, který přinesla na ukázku. Vůně kvasu a kůrky se linula síní. Položila chléb na stůl a pravila:

„Bratří, Lusindo, slyšte i hlas rodin. Neb co jest důležitějšího než chléb? A tento chléb, upečený z mouky čerstvě mleté, chutná jinak než ten, co se kupuje. Je vláčný, vydrží déle, a tělo po něm není těžké, nýbrž radostné. Děti si žádají další krajíc, staří lidé vzpomínají na chutě mládí. Čerstvá mouka voní životem.

A hospodyně, která dříve musela kupovat pytle mouky a táhnout je domů, nyní vezme hrst obilí, vsype ji do násypky mlýnku Sana a za chvíli má mouku právě takovou, jakou potřebuje. Jemnou na koláče, hrubší na chleba, lámanku do polévky. Vše se nastaví jedním pootočením násypky – není třeba klíčů ani nářadí. Toť radost a pohodlí. A kdo jednou okusí, už nechce zpět.“

Pak pohladila mlýnek po dřevěném těle a dodala:
„A vydrží. Roky a roky. Vždyť co by jiný stroj dávno vzdal, tento mlýnek Sana přetrvá. Toť investice, co se vrací den co den, v každém bochníku, v každé kaši, v každé radosti, když rodina usedá k jednomu stolu.“

O radosti i z praktických věcí

Mistři pak vedli ještě řeč o tom, co mnozí přehlížejí – praktické věci, jež činí mlýnek tak oblíbeným.

Lusinda řekla: „Čištění? Pche, vždyť není třeba! Pokud jej necháš týden stát, nasypeš hrst rýže a kameny se pročistí samy. Toť celé kouzlo. Žádné šrouby, žádné drhnutí.“

Severýn přidal: „A hlučnost? Jen sedmdesát dB. Toť méně než mnohá vrtačka či vysavač. Člověk může mlíti i večer, a soused nepoběží s holí.“

Vilemína se zasmála: „A kapacita? Osm set padesát gramů zrn. To stačí na bochník i na hostinu. A pokud rodina potřebuje více, semele znovu. Mlýnek je vytrvalý, neunaví se. Toť jako věrný kůň v kuchyni.“

Společné požehnání

Nakonec se mistři shodli, že nastal čas slova spojiti. Postavili se kolem mlýnku, položili na něj ruce a pronesli:

„Mlýnek Sana – toť více než stroj. Toť hlas polí a hor, co dává mouku čerstvou, plnou života. Toť přítel rodin, ochránce zdraví, služebník věrný. Kdo jej doma má, ten není otrokem obchodů. Kdo mele doma, ten pije sílu přírody v každém soustu. Ať tento mlýnek slouží těm, kdo jej přijmou, po dlouhé roky, v radosti i pokoji.“

A když ta slova dozněla, zavoněl chléb na stole ještě sladčeji, a mlýnek tiše ševelil, jako by sám přisvědčoval.

Shrnutí

Mistři Cechu se jednomyslně shodli: mlýnek Sana 360 W není pouhý spotřebič, ale brána k nezávislosti, zdraví a každodenní radosti.

Lusinda Bylinná vyzdvihla jeho schopnost šetrně mlíti obilí a byliny „za studena“, takže se zachovávají vitaminy skupiny B, enzymy a minerály. V každé hrsti mouky vidí dech slunce a polí.

Severýn Kořínkový hřměl o moci motoru a kamenech korundových, jež vydrží desetiletí. Připomněl, že čerstvá mouka uchovává fosfor, hořčík, zinek i železo, zatímco průmyslová je prázdná a mrtvá. V jeho očích je mlýnek Sana pevný kůň i hradba proti kupcům.

Vilemína Zdravomilná přinesla hlas rodin: chléb z čerstvé mouky je vláčný, chutný a zdravý. Dětem dává sílu, starým lidem lehkost. Sama oceňuje jednoduchost obsluhy, tichý chod a krásu bukového těla, které dělá z mlýnku ozdobu kuchyně.

Společně zakončili své hodnocení požehnáním:
„Sana není jen mlýnek, ale přítel. Kdo jej doma má, tomu se rodí chléb voňavý a zdravý, den po dni, rok za rokem. Kdo mele doma, ten vládne svému stolu.“

Klíčová slova
Cech Mistrů Lektvarníků, mistři lektvarů, léčivé elixíry, byliny a alchymie, přírodní léčba, léčivé lektvary, mistři léčitelé, květinové esence, očistné odvary, tradiční receptury, přírodní medicína, léčivé směsi, alchymisté, bylinkářství, elixíry zdraví, léčitelství, přírodní elixíry, mistři lektvarů, fantasy léčitel, ochrana přírody magický příběh české fantasy, česká fantasy povídka, inspirováno staročeským jazykem, mixér recenze, Mlýnek Sana, elektrický mlýnek na obilí, mlýnek na mouku, Mlýnek na mouku Sana