KoMo Duett 200 – kombinace: elektrický mlýnek na obilí (600W) + elektrický vločkovač – Zkušenost mistrů lektvarníků

Bylo v sále cechovním, že se pod vysokými okny s vitrážemi rozhostil večer, a mistři se sešli, aby posoudili novotinu,

která dorazila ze zemí německých a rakouských. Přístroj to jest, KoMo Duett 200 jménem, z bukového dřeva vytesán, uvnitř pak mocí elektřiny oživlý. Na stole stál jako pevná tvrz, mlýnek na obilí s mocí šesti set wattů, a vedle něj věrný druh – vločkovač elektrický, Flocman zvaný.

Ambrož Šťávomil si uhladil vousy, jeho modrý klobouk se lehce naklonil, a promluvil hlasem, jenž zněl jak hukot pramene:
„Aj, bratří i sestro! Když jsem poprvé shlédl tuto dřevěnou skříňku, pravil jsem si: pouhý kus nábytku, vhodný leda pro koutek kuchyně. Avšak když jej spustíš, tu slyšíš, jak v útrobách zazní zpěv kamenů, ostrých jak zuby draka, a obilí se v ně proměňuje v bělostnou mouku. A co víc – vedle, jak by šlo o jeho mladšího bratra, stojí vločkovač, jenž ovesná zrna jemně polaská, a v mžiku ti na stůl sype vločky k snídani. Toť ne stroj, toť dvojník hospodyně!“

Profesorka Lusinda Bylinná, která měla na klobouku květy levandule, přikývla, a v rukou podržela hrst špaldy.
„Ambroži, máš pravdu. Avšak nesmíme zapomenout, že zde nejde jen o mouku či vločky. V každém zrníčku dříme celé zdraví – vláknina, která střevům pohodu dává, vitamíny skupiny B, jež nervy mírní a mysl posilují, a minerály, mezi nimi železo, hořčík, zinek, co krev čistí a svaly staví. Kdo mele čerstvě, ten získá poklad, který v pytlích z obchodu dávno vyvanul. A vločky? Oves v sobě nese tuky dobré, co srdce hladí, a enzymy, co trávení pomáhají. Když je vločkuješ hned, jsou živé a svěží; když je koupíš hotové, jsou již mrtvé, bez duše. Toť rozdíl mezi životem a stínem.“

Baltazar Hrdlolejný se na lavici zvedl, jeho mohutná hruď se napjala a hlas zazněl jako hrom na horách:
„Ha! Ať slyší každý! Tento Duett 200 není hračka pro znuděné paničky, leč zbraň proti slabosti a úpadku! V mlýně jeho se rodí síla, neboť dokáže umlíti 200 gramů mouky za minutu – toť kila během chvíle! A vločkovač, ten zase činí, že každé ráno může být hostinou bojovníka. Dřevo bukové, z lesů čistých, jest obal jeho; kameny tvrdé jako srdce nepřítele jsou v útrobách jeho. Ať si kdo chce říká, že kupovaná mouka stačí – já, Hrdlolejný, pravím: kdo nemele sám, ten jí cizí prach, suchý a mrtvý. Ale kdo má KoMo Duett, ten vládne svému chlebu i zdraví!“

Ambrož se usmál, nabral do dlaně hrst pšenice a nechal ji sklouznout do násypky. Mlýnek zabzučel, kameny se roztočily, a za okamžik do misky začal sypat sníh mouky, voňavý a teplý.
„Pohleďte, bratří, toť alchymie v pravém smyslu slova. Hrubé zrno se proměňuje v jemný prach, z něhož se upeče chléb, co nasytí i vesnici. A v té mouce zůstává vše – vitamíny, enzymy, klíčivá síla, kterou průmyslový mlýn dávno hubí. Duett mele za studena, do 48 stupňů, takže život se nespálí. Kdo jej má doma, ten má poklad, jenž v zlatě ani v stříbře nevážíš.“

Lusinda se naklonila k vločkovači, nasypala do něj oves, a za okamžik se z otvoru začaly sypat vločky – voňavé, jemné, ještě teplé. Uchopila hrst a nechala je stékat mezi prsty.
„Vidíte? Toť hebkost sama. Tato vločka není sušený list, jaký najdete v sáčku z obchodu. Toť živé zrno, jemně stlačené, a v něm oleje, co mozek vyživí, minerály, co kosti posílí, a sladká chuť, která srdce potěší. Kdo jí takové vločky, ten nepotřebuje cukr ani sladidla – příroda sama mu sladí.“

Baltazar pozdvihl číši, tentokrát ne s vínem, nýbrž s vodou, v níž se vločky chvíli máčely.
„Aj, nechť slyší všichni! Kdo má Duett, ten má dvě zbraně v jedné. Mouku, aby upekl chléb, a vločky, aby měl sílu na každý den. To není přístroj, to je pevnost, co stojí v kuchyni a chrání rodinu. Dlouhověký jest, dřevo bukové drží, motor neochabuje, kameny se neopotřebí. Kdo si jej pořídí, ten má společníka na desetiletí. A já pravím: kdo Duett 200 doma má, ten se může smáti stáří do tváře!“

A tak seděli mistři, poslouchali tiché hučení mlýnku a jemné ševelení vločkovače. Svíce plála, mouka voněla, vločky se sypaly, a každý věděl: toto není pouhý přístroj, toť most mezi starými časy a dnešním životem, mezi přírodou a člověkem.

Když se první miska mouky naplnila a vločky se do misky vysypaly,

mistři se usadili blíže, aby v hovoru pokračovali. Však každý z nich chtěl svou pravdu přidati, nebť KoMo Duett 200 nebyl jen kusem dřeva s motorem, ale předmětem, jenž rozproudil srdce i mysl.

Ambrož Šťávomil, starý kouzelník, jenž šťávám vládl, pronesl s úsměvem:
„Aj, bratří, v mládí jsem vídal, jak lidé po těžkých dnech na polích mleli obilí na kamenech ručních. Trvalo to dlouho, ruce pálily, a mouka byla hrubá jak písek v botě. A nyní? Stačí nasypat, otočit knoflíkem a během pěti minut máš kilo mouky jemné jak polibek jitřní rosy. Pravím vám – není to jen pohodlí, je to i síla, neb kdo má čerstvou mouku, ten má energii, co se v zrnu rodila měsíce.“

Lusinda Bylinná, se svým věncem lučních květů, se pousmála a s šibalským pohledem dodala:
„Ať nezapomeneme, že zrna nesou víc než jen sílu k nasycení břicha. Každý druh má svou povahu, jak lidé. Pšenice – ta dává pevnost, vlákninu a bílkoviny, co tělo staví jak pevnou hradbu. Žito – toť pokrm prostých vesničanů, v němž se ukrývá kyselost a síla kvasu, co trávení oživuje. Oves – ten jest laskavý, s tuky dobrými, co srdce hojí a tepny čistí. A quinoa? Toť královna z dalekých hor, v níž je všechna síla bílkovin, aby i slabý povstal jak hrdina. Kdo má Duett, ten může střídat obilí dle nálady, a tím tělu dopřává pestrou hostinu živin.“

Baltazar Hrdlolejný si zamručel a třímal v dlani zrno cizrny. „Hm,“ pravil, „a co luštěniny? Lid mnohý zapomíná, že hrách, čočka či cizrna nejsou chudá jídla, ale poklad z polí. Když je Duett semele, máš mouku plnou bílkovin, jež srdnatost vojáka dávají. Vitamíny skupiny B, železo, co krev obohatí, a vláknina, co břicho udržuje v pořádku. Z takové mouky upečeš placky, jež nasytí na celé tažení, a přec jsou lehčí než hovězí pečeně. Pravím vám – Duett není stroj pro pekaře, ale zbrojnice zdraví!“

Ambrož se uchechtl a dodal:
„A ten vločkovač, bratří, nezapomínejme naň. Každé ráno, když hospodyně v kuchyni spustí Flocmana, a oves se promění v vločky, toť jako by v domě začalo zpívat ptactvo. Vločkované zrno má tu sílu, že krev zklidní, nervy pohladí, a děti nebudou běhati jak zběsilé, ale s rozumem. A když je nasypete do teplého mléka nebo vody, uvolní se hořčík a mangan, a tělo dostane, co potřebuje pro klid a pohodu. Co je to, ne-li alchymie každodenního rána?“

Lusinda přikývla a pravila:
„A nejen zdraví – i radost v kuchyni přináší. Pohleďte, kolik možností se před člověkem otevře. Hrubá mouka na kváskový chléb, jemná na sladké koláče, vločky do müsli či sušenek. A navíc – kdo má Duett, nepotřebuje tisíce pytlíků z obchodu, nepotřebuje přísady a éčka. Má čistotu, přírodu a pravou chuť. A pravím vám, že ta chuť je tak jiná, že kdo ji jednou okusí, k pytlíkovým výrobkům se již nikdy nevrátí.“

Baltazar pozdvihl prst, jak činí učitel, když chce posluchače varovati, a v jeho hlase zaznělo cosi slavnostního:
„Nechť si každý pamatuje: stroje průmyslové melou rychle, horkem hubí život a mouku pak měsíce v pytlích skladují, až v ní nezbude nic než prach. Ale Duett mele za studena, do osmačtyřiceti stupňů, takže život v zrnu zůstává celý. Toť rozdíl mezi chlebem, jenž jen žaludek zaplní, a chlebem, jenž tělo i duši vyživí. Kdo má Duett, ten se nemusí bát, že jej přítomnost otráví, nebť má budoucnost ve svých rukou.“

Ambrož uzavřel jejich řeč moudrým povzdechem:
„A to nejhezčí na tom jest, že Duett 200 vydrží léta. Bukové dřevo jej chrání, motor neochabne, kameny se neopotřebují. Je to přístroj, který přežije jednu generaci, ba i dvě. Kdo si jej pořídí, ten jej předá dětem, a ty zas jejich dětem. Tak, jako v pohádkách o kouzelných mečích a prstenech, i zde máme nástroj, jenž provází rodinu a chrání ji před hladem i nemocemi.“

Mistři se zasmáli, číše pozvedli a ještě dlouho rozprávěli, zatímco na stole se kupily hromádky mouky a vloček. A čtenář, jenž by jejich rozhovory slyšel, snad by se pousmál a pomyslel:
„Nu, možná v tom dřevěném stroji přece jenom kouzlo jest.“

Když se noc nachýlila a hvězdy se třpytily nad střechami města, mistři se přesto nerozešli.

Mlýnek Duett tiše ševelil v koutě síně, jakoby naslouchal i on, a vločkovač občas zachrčel, když jím prošlo zrno ovsa. Plameny svící se odrážely na bukovém těle přístroje a všichni věděli: toť chvíle, kdy se nehodí mlčet.

Ambrož Šťávomil se rozvalil na lavici, pohladil si kulaté břicho a promluvil:
„Nuže, bratří a sestro, není snadné mluviti o stroji, jenž jest tak blízký našemu každodennímu životu. Vždyť co je běžnějšího než mouka a vločky? A přece – právě v té prostotě se skrývá kouzlo. Představte si, že ráno vstane rodina. Otec ještě zívá, matka v zástěře zapaluje oheň pod rendlíkem a děti se hádají, kdo bude první u stolu. Stačí však, aby matka nasypala oves do vločkovače, a už se kuchyní line tiché ševelení, a za okamžik je miska plná vloček teplých a voňavých. Děti se utiší, neboť vědí, že snídaně bude sladká bez cukru, zdravá bez chemie. A otec, jenž by jinak brblal, najednou sedí rovně a jí, jako by měl před sebou hostinu královskou.“

Lusinda Bylinná se pousmála a dodala:
„A není to jen o radosti stolní. V těch vločkách a v té mouce je síla, kterou dnes lidé často hledají v lékárnách. Ženy, co chtějí míti pevné vlasy a zdravou pleť, najdou v ovsu křemík a vitamín B. Děti, co rostou, dostanou vápník, hořčík a vlákninu, co jim trávení uhladí. Staří lidé, co mají kosti křehké, mohou každý den jíst mouku z pohanky či amarantové zrno – toť dar pro klouby a cévy. A kdo se cítí slabý, nechť si namele čočku nebo cizrnu, z níž má mouku plnou bílkovin, aby se mu vrátila síla. Duett tak neslouží jen k radosti jazyku, ale i k hojení těla. Toť alchymie každodenní!“

Baltazar Hrdlolejný udeřil pěstí do stolu, až pohár poskočil a trochu mouky se vyprášilo do vzduchu. Jeho hlas burácel:
„Ejhle! Toť není jen rodinný společník, ale i pomocník v hospodě a pekárně! Neb Duett, s motorem 600 wattů, zvládne více než jen misku pro rodinu. Pekárník, jenž chce péci chléb pro celou ves, může semleti kilo mouky během pěti minut. Rychlost 200 gramů za minutu – toť výkon, před nímž se i staré mlýny potoční skloní. A vločkovač? Hostinský, jenž chce hostům dáti kaši či vločky do piva, může je vyrobiti v mžiku. A vězte, že host takovou kaši sní s chutí, protože ví, že byla čerstvě stvořena před jeho očima. To jest pravá moc Duettu – rychlost, síla a čerstvost!“

Ambrož se rozchechtal a prohodil:
„Kdyby hospodští v našem městě měli takové stroje, nebyli by lidé ráno ospalí po pivu, ale zpívali by jak slavíci – tolik by jim vločky síly dodaly. A kdyby pekárny mlely mouku čerstvou, lidé by se nehádali o poslední bochník, ale radovali by se, že každý chutná jinak, podle zrna. Inu, možná by bylo ve světě méně válek, kdyby každý měl doma Duett.“

Lusinda se rozesmála a přikývla:
„Ambroži, máš pravdu, ač ji říkáš v žertu. Vždyť chleba a vločky jsou pokrm základní – a kde se lidé dobře nají, tam je méně hněvu. A tento mlýnek, ač malý na pohled, přináší pokoj do domácností. Neb kdo si sám semele a sám vločky vytvoří, ten ví, co jí, a nemá důvod podezírat kupce či obchodníky. Toť jistota, která se nedá vyčísliti.“

Baltazar zvedl číši s vodou a uzavřel:
„Ať slyší všichni, kdož o tomto přístroji pochybují: KoMo Duett 200 není hračka, nýbrž poklad! Je to pevná tvrz z bukového dřeva, uvnitř motor jak srdce lva a kameny tvrdé jako osud. Je to dvojí moc v jednom těle: mouka i vločky, chléb i snídaně, zdraví i radost. A já, Hrdlolejný, pravím: kdo má Duett, ten se může smíti kupcům do očí a stáří do tváře. Neboť ten, kdo vládne svému zrnu, vládne svému životu.“

Mistři se zasmáli, přitakali a společně vyslovili požehnání:
„Kdo mele s Duettem, ten má zdraví. Kdo vločkuje s Duettem, ten má radost. A kdo má Duett doma, ten se nemusí báti hladu ani slabosti.“

A v té chvíli, jakoby přístroj rozuměl, zavrněl motor, vločky se sesypaly do misky a mouka zavoněla po čerstvém chlebu. Mistři se sklonili, usrkli vody a věděli: takový společník se do síně cechu nevrací každý den.

Shrnutí

Mistři Cechu se jednomyslně shodli, že KoMo Duett 200 je největším pokladem pro každou domácnost, kde má chléb a snídaně své čestné místo.

Ambrož Šťávomil obdivoval rychlost a jednoduchost – kilo mouky za pět minut, vločky čerstvé a voňavé během okamžiku. Řekl, že Duett je „dvojník hospodyně“.

Lusinda Bylinná zdůraznila dar přírody – vlákninu, minerály, vitamíny B, hořčík, železo a bílkoviny – které se v čerstvě mleté mouce a vločkách uchovávají a tělo z nich čerpá sílu i radost.

Velmistr Baltazar Hrdlolejný burácel o síle motoru, nezničitelných korundových kamenech a bukovém dřevě. Připomněl, že Duett je „zbrojnice zdraví“ a „pevná tvrz v kuchyni“, která vydrží desetiletí.

Společně zakončili své hodnocení požehnáním:
„Kdo mele s Duettem, ten má zdraví. Kdo vločkuje s Duettem, ten má radost. A kdo má Duett doma, ten se nemusí báti hladu ani slabosti.“

Klíčová slova
Cech Mistrů Lektvarníků, mistři lektvarů, léčivé elixíry, byliny a alchymie, přírodní léčba, léčivé lektvary, mistři léčitelé, květinové esence, očistné odvary, tradiční receptury, přírodní medicína, léčivé směsi, alchymisté, bylinkářství, elixíry zdraví, léčitelství, přírodní elixíry, mistři lektvarů, fantasy léčitel, ochrana přírody magický příběh české fantasy, česká fantasy povídka, inspirováno staročeským jazykem, Mlýnek Komo Duett 200, Mlýnek Duett 200, elektrický mlýnek na obilí, elektrický mlýnek na mouku, Mlýnek na mouku Duett 200, vločkovač, vločkovač Duett 200, ovesné vločky, domácí výroba ovesných vloček,